Siréna
Siréna
a za večerním odlivem
ustupujícího moře
marně natahoval svoje paže.
Tenká čára pěny ztrácela se v soumraku,
v tom příboji jsem jen ztěží
poznával tvou tvář, snop vlasů
a nádherný tvar tvých oblých boků.
Vlnu za vlnou ty ses mi vzdalovala,
lhostejná, lásko, k mým pažím,
mému srdci i k té soli,
co z mých očí na zem dopadala.
Neodcházej! – šeptal jsem neslyšně, hluše
a vítr se jen vysmíval
tomu tichu, které znělo
někde uprostřed mé černé duše.
Pak rozeběhl jsem se za tmavým odlivem
a osedlal první vlnu,
která se vracela k moři
a náhlou svobodou byl udiven.
Proud osvobodil
mé nohy z písku
a chladnou vodou
moje tváře zalil.
Já otevřel oči
a zhluboka vdechl
vůni té vody, té soli
a vír se náhle točí.
A záblesk světla
a teplo,
které prostoupilo
mé dlaně,
hřálo mě
v posledních záblescích vědomí,
že jsem
konečně
navždy
tvůj…
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Kdepak, Jaruško, když se na to podívám z tohohle směru (to mě fakt nenapadlo), tak se trhám smíchy ;-) Proč bych se zlobil? Asopoň něco Ti to dalo :-D
02.10.2007 12:28:00 | G.P.
Při dalším a dalším čtení... prostupuji Tvými vlnami básně hlouběji a hlouběji... :-*
01.10.2007 21:06:00 | Levandule
... au ...
... až mi zalehly ušiska
... ten ryk je ale silnej ...
... stejně jehly mají oka a ty umíš sakra dokonale šít
... sírénám touhu ...
01.10.2007 20:06:00 | Marcella
to je jak z blbého klipu na rodinnou dovolenou z reklamy baby v zástěře a manžel na kanapy u fotbalu
sorry jesli se tě to dotklo, spontánní pocit
01.10.2007 17:34:00 | Jarky
Jsem ti chvílema chtěl házet záchranný kolo, ale to už ti hodila oňa Doňa Verka ...
01.10.2007 14:02:00 | smudlinek