Není cesty zpět

Začátek a konec – dva opaky,
součástí dějů, životních cest.
Mnohdy zanechávají otlaky,
když nechal ses slepě cestou vést.

Šlápoty, stopy zůstávají,
bez zpětného chodu, zvykni si.
A myšlenky neustále probírají,
kroky udělány v minulosti, kdysi..

Otočit se nemůžeš, žádný krok zpátky,
jen s bolestí na dlaních, kráčet smíš.
V husté mlze nejasnosti, rýsují se dálky,
a v srci doufání zůstává, zda překvapíš..

A vrátíš se s citem zpět..

Víčka zavírají se s doufáním marným,
ruce zdvihají se v zoufalé naději.
A lékem nedají se rány utěšit, žádným,
již nelochtají mě v břiše, křídla motýlí.

Snad čas vše napraví, zahojí rány bolavé,
v zapomnění upadnou chvíle trýzdnivé.
Snad vymizí vlastnosti holky bláhové,
a dny budou opět bez šrámů, takové..

Jako když jsem byla s Tebou..