Růže

Na stole ve váze stojí jedna růže.
Rudá jako krev, voňavá, jako láska v rozkvětu.
Stojí tam a zkrášluje celou místnost svou jemnou siluetou
nezaměnitelné krásy.
Je jako…. jako slunce v jarním ránu, kdy se všechny
květiny probírají z tmavé studené noci.
…. jako mladý kolibřík lehce se vznášející nad květinou,
toužíc po jejím sladkém nektaru.
…. jako kapka životodárné vody v suchem vyprahlé poušti.
…. ba i jako básník, sedící a píšící své zamilované verše.
Tiše stojí na svém místě a přesto z ní vyzařuje cosi
nostalgického. Je to její věrnost a oddanost dané situaci.
Je to samota. Je to láska sílící každým okamžikem.
Chladná a přitom tak horká vášeň. Touha…. Touha po
společnosti jiných rostlin nebo lidí.
A je tu sama. Jako láska v srdci jednoho člověka.
Neopětovaná láska. A i když se tato láska jednou, stejně
jako růže ze stolu, ztratí, zůstane tu ta samá nostalgie jako
na začátku…