Snad někdy...

Sedím a mé oči jsou zastřené,
Nevnímám nic a nevím,
Kam ty mraky vznášející se nade mnou směřují...
Sedím a cítím, jak teplé slzy mi stékají po tvářích.
Chtěla bych spatřit tvé oči,
Tak krásné, když usmívají se na mě.
Chtěla bych vidět tvé ruce
A cítit jejich teplo na svých dlaních.
Ne, dneska to nejde.
Ale co jindy? Půjde to jindy?
Nevím, necítím nic, jen horečnaté onemocnění.
Už vím, oni tomu říkají láska.
Tak tedy miluji, ale koho a za jakých okolností?
Už nevím, nevím nic a myšlenky se ztrácí.
Jak korálky na gumičce, která se zrovna přetrhla...