Vítr

Jsi tak krásný, když projdeš, vlasy ti vlají.
Poté promluvíš, hned každému dech se tají.
Jsi tak volný, nemůžu Tě mít,
vždy když už tě skoro mám,
vždycky musíš odejít.
Větře, já ti nerozumím, nevím co ty cítíš.
Porozumět ti neumím, možná si mě jednou chytíš.
Není lehké se tě vzdát, protože jsi tak krásný.
Jak chtěla bych abys mě měl rád, dál budu psát do svých básní.