Noční můry bledého svítání

Kdo je ,,Ty“ a kdo ,,Já“?
Stín schoulený v rohu
nebo čerstvé jahody v misce?
Zpíváš, že den končí, když začnu plakat.
A noc začíná, když se přestanu smát.

A já se tě ptám,
proč to té dívce tak sluší…
Odpovídáš němým polibkem
a mým pocitem, že tohle přeci musí skončit!
Svět se točí, ne?

Tvé tělo se rozplývá
v mdlém ranním světlu
a já doufám, že až se úplně rozední,
bude tohle jen zlý sen.
…O lásce…

Že tahle noc, ze které nebylo úniku,
se změní v noční můru
a ty přestaneš existovat.
Ano, točí se, tak jak si to zařídím,
někdo to umí…

Přeju si, abych procitla,
abys na denním světle vybledl jak vzpomínka.
Těším se, až mě ráno obejme má kamarádka lesba
a ty už nebudeš moci mluvit, těším se,
až ti svážu ruce a zalepím pusu.

Budu si muset zvyknout na to,
že ,,už můžu“.
Miláčku, brzy už políbím svou kamarádku lesbu
Přímo na ulici.
A ty mi to nezakážeš!