Kdo poví?

Tam v krve ratolišti
zas mladý rytíř leží,
srdce zhaslo ze zášti,
tělo šípy se mu ježí.

Nad ním se dívka sklání,
její šat zmazán krví,
vzlyká tu bez ustání,
co se stalo? Kdo poví?

Dýku z pochvy vyškubne,
ostří přes slzy zkoumá,
trup svůj vstříc dýce vypne
nad životem svým bloumá.

„Můj život nemá cenu,
bez něj budu jen stínem,
toho co jsme mohli mít
toho o čem jsme snili.“

Tam v ratolišti krve,
rytíř a dívka leží,
není to však poprvé,
všichni ví, o co běží…