Vzpomínky

Každý den s Tebou byl jako sen,
ale najednou zbyli vzpomínky jen,
Bylo tolik lásky,
a nepřinášela nám žádné vrásky.
Všechno bylo v pořádku,
myslela jsem že vyprávíš mi jen pohádku.
Byla naše a byla velmi nádherná.
a začínala vždy za stejna.
Každé ráno,jenž jsem vstala,
hezká slůvka mě do dne uvítala.
A najednou je po všem jenom stesk.
Uhodil do mého srdce jako blesk.
A zůstaly jen vzpomínky,
roztříštěné v mém srdci jako kamínky.
V srdci mám ted střep velký,
nosit ho tam pořád,nebude lehký...
Ale já to zvládnu jsem přece silná,
pamatuji si tvá poslední slova.
A najednou nic,ticho,srdce nebuší,
já jen čekám kdy ho někdo od krve osušší.
Ale nikdo se nenachazí
nikdo semnou hezky nezachází.
A pak přijdš opět ty,
a polibíš mé jemný rty.
Já řeknu s velkou bolestí v srdci.
Dal jsi mi jednu velkou lekci.
Ale ted me nech jít a běž si kam chceš,
odemne už nic nedostaneš.
Vzal jsi mi iluze o lásce velké
zapomenou na ni nebylo lehké.
Tak mi ted ospust to co dělám.
Ale bolestí vstříc se sTebou už nedám...