Oddaný i po smrti

Na začátku života, při startovní čáře,
kde nad kolébkou osudu, se tak snadno káže.
Hladili ho sudičky, hladili to dary,
a tak milý člověče, co pohledáváš tady?

Stojíš frontu na tu bárku, co nad druhý břeh odváží,
patřils mezi tyto lidi, co přátel si moc neváží.
Přemýšlej však naposledy, kdo tě měl tak rád,
kdo průvodcem podsvětím,se chtěl Ti dobrovolně stát.

Tak neváhej ani chvilku, nastup tedy na tu bárku,
převozník již pro odměnu natahuje k tobě ruku.
A za peníz pro Chárona, odveze Tě na břeh druhý,
kde už čeká v natěšení, jediný Tvůj přítel věrný.

Se vzrušením v každém svalu na druhý břeh hledíš,
snad se drahý člověče, tak jako on těšíš.
Tvoje zloba, závist, pyšnost najednou Tě opouští,
a oči plné slz a lásky z přítele pohled nespouští.

Jediný kdo celým srdcem, duší měl tě rád,
kdo bez váhání schopen byl i život za tě dát.
Bez pochybností, pomlouvání po boku ti stál,
kdo přísahou Ti svoji duši, bez podmínek dal.

A teď čeká na druhém břehu, kdo to je už víš,
jen ty opět k jeho srdci přiblížit se smíš.
A i když světla neuvidíš a víc a víc se stmívá,
rád přijmeš svět teď toho, kdo ocáskem Tě vítá..