DÁVNO JE TO PRYČ

Barvy duze jsem ukradla
(když se nedívala)
a s postraními úmysly,
si je domů odnesla.

To abych lásko,
viděla barvu smějících se očí.
Když ty tvé,
se už dávno nesmějí.

Vymýšlela jsem vtipy,
a říkala je na potkání lidem,
jen aby se mi splnilo mé přání,
můj dávný sen.

To abych lásko,
zaslechla tvůj smích,
který zahřeje mé srdce,
i v největších mrazících.

Vzala jsem si nůž,
a kradla lidem srdce,
když stáli ke mně zády,
a zdvižené měli ruce.

To abych lásko,
slyšela tlukot srdce.
Když to tvé,
už dávno neslyším.