Poušť ztroskotaných lodí

Hnal se dál jak zbouřené moře,
za touhou rozkoše,
v rukou svých svíral dvě rudé růže,

běžel pouští nevyslyšených přání,
naivních zdání,
zlomených slibů a ztroskotaných lodí,

chudáci muži a chudačky ženy,
do snu zasněni,
že na konci té pouště někdo na ně čeká,

rvali svá srdce jen pro své lásky,
kladli si otázky,
proč si pro něj jejich snoubenci nepřijdou,

brodil se pískem až po svá kolena,
touha byla pohlcena,
a on pomalu také...jako všichni kolem něj...