Miluji, je to Štěstí

Vyhlížím štěstí, chodí kolem mě
prochází si jen tak chodbou.
a já přibitý na stěně,
obraz s věčnou touhou.

Hřebík od rzi
a obyčejný provázek.
To mi nevadí a přeci mrzí,
že jsem jen pouhý obrázek.

Lidé s obdivem prohlížejí obrazy,
ale mě stěží si všimnou.
Světla už pohasly,
jen ticho a stíny zbydou.

Čekám na oči co uvidí,
víc než ostatní.
Čekám na ruce co pohladí,
co prach odstraní.

Proč jen ty oči nevidí,
ty čisté tahy štětce.
Co na tom záleží,
že neznáme umělce.

Je cítit kouř, zděšené hlasy zní.
Co vše se asi zachrání?
Už hoří i moje chodba
a já vím, že nejsem od Rembrandta...