Bílá malířka a černý kníže

Bílá malířka
rozmazaná touhou horké noci
vpíjí své oči do plátna...
černý jezdec
černý kůň
černá hříva
a černé oči se v mlze noří

Obzor kalí karmínová červeň
rudé slunce zakončilo svou dlouhou pouť
a krev nechává za sebou

V dálce tuší křehké děvče
jemné tahy bělobou
jen horké rty jí zvýrazňuje
před cudnou nahotou
místo něhy jen krvavá rána
halí jezdce s dívčí čistotou
smolná hříva a její černé vlasy
vlají temnotou
marně jí bílou dlaní rozdírá
zda v plamenech vášně
dvě srdce ukrývá

V chrámu bledé noci
pokorná před svým knížetem
svádí bílá malířka
věčný souboj stínu se světlem...