Dvě duše

Oheň vesele praskal a plál
Muže v kápi, však studil, než hřál
Nikdy nepoznal pravou lásku ženy
Kolem srdce vystavěl ledové stěny

Za městem spatřila oheň plát
Nocí šla tím směrem; srdce chtělo se smát
Zůstala skryta kousek od muže v kápi
Viděla smutné oči, co neumí lhát či trápit

Když spatřil ji stát za stromem
Hleděl na ni s nesmělým úsměvem
Marina vyšla mu vstříc, oči jí plály
Proč jen se nepotkaly někde v dáli?

Poznala muže, jemuž ji zaslíbili
Odešel tehdy, jeho rty ji jen jedinkrát políbily
I on poznal sladkou dívku z mládí
Její tělo ho nevýslovně svádí

Objal ji v divokém polibku
Jejich ruce činily na druhém prohlídku
Dvě těla v jedno splynula
Jejich duše i s nimi šťastně usnula