Kupodivu o lásce

Dneska se to stalo,
v tuhle krásnou noc.
Nebylo to málo,
ale ani moc.

Leželas tam celá.
Díval bych se dlouho,
jen kdyby ses tolik
nechvěla svou touhou.

Sklonil jsem se k tobě.
Z tebe vyšlo "Ach".
Nebyla v tom vůbec láska.
Jen bohapustý strach.

Strach, co ti potom zbyde,
v co se tohle změní,
že to, co je dnes,
to už zítra není.

Já však lehl k tobě.
A prsty jsem tě zklidnil.
Jsme už spolu téměř dlouho,
tak na co bych tě trýznil.

Leželas tam klidně.
Já hned vedle tebe.
Dívala ses tiše na mě,
já v tvých očích nebe.

Zašeptal jsem tiše
opravdu to takto chceš?
Nebude v tom trocha lásky?
Zbytek samá lež?

Přisunula ses...hm..ke mně
ještě blíž než blíž.
V tu chvíli mi hlavou blesklo!
S tebou bude kříž.

I když to víš dlouho
a sama si to nepřiznáš.
Tak mne stejně miluješ
(Nebo aspoň trochu máš)

A pak to bylo dlouhé.
Byli jsme k sobě přece něžní.
A nakonec sis vzala kožich.
A vypadalas? Jak malá sovička sněžní.

Řekl jsem ti-Miluju Tě!
Ráno nato tiše zmizel.
A za dveřmi už při tom stála.
Budoucí tvá malá krize.

Dodnes vůbec nevím.
Proč jsi to tak chtěla?
S tím jediným vzdechem
dala ses mi celá...