věc, která tam není

vítám pocit marnosti.
co posadil se....
vedle tužby po dotecích.
ti dva-si tiše povídají!
a já-jak hadrová panna se sklopenou hlavou
pláču-pro to osamění

kdybych mohla, klekla bych si
a naivně prosila-všechna božstva světa...
jenže-nemám síly.
snad jsem je vyčerpala při snění
kdy jsem se zabalila do sametu lásky
a obklopila se plyšem bezpečí.
a z těch slaných slz staly se perly,
co nosila bych na krku-jako připomínku.

dusí mě-muka
ty litry nevyplakané vody, pro lítost....
sama nad sebou a svou marností...
ze sebe dala bych všechno!
a nemám z toho nic...

jenže bez důkazů-láska není,
a to jsem nikdy nechtěla.
jak hadrová panna-tiše sedím...
s myšlenkama-na tebe a na to nic
co bije do zdí kolem nebe-ve kterém mohla bych být.

a ten pocit, který není...
jednoduše zebe-pro ten klid z osamění.