Slunce zapadá

poslední letní dny
pozvolna se vytrácí
pozvolna končí
poslední příležitost
lehnout si do trávy
uprostřed Prahy
míjejí se tramvaje
stejně jako
jako naše životy
navždy spolu
navždy samy
návštěvníci výstavy

přemlouvám čas
aby trošku zvolnil
aby každá minuta
byla nejméně
o dvě vteřiny
delší

a čas běží dál
kvapně
a neúprosně
nezbyla už ani jedna
povídka
od Bukowského
kterou by jsme nečetli
a další společný den
je pryč

slunce zapadá
už se mi zas stýská