Něco

Tiše sedím na posteli,
a podávám ti věc.
Věc ani ne malou ani né velkou,
věc mající v sobě náznak tiku,
věc která ke každému neodmyslitelně patří,
věc bez které nemůže nikdo žít,
věc vyjadřující vše,
bolest,
lásku,
nemoci,
zranění,
smrt...
Věc lehce bušící,
věc červenou,
na první pohled o nerozeznatelném tvaru,
Koukají z ní hadičky,
a najednou si uvědomíš,
že ta krev,
ta věc na mých rukou,
je to moje,
moje jediné srdce,
které ti dávám.

/z lásky/