Zeď

v dlaně halím tvář
když před světem se skrývám
hledám ve tmě zář
když do nocí se dívám

ještě pořád se bojím
bojím se rozhlédnout
bojím se věřit
najít jen jednu duši a té věřit?

Znova a zas
každým dnem utíká mi čas
přes černou zeď neslyším srdce hlas
znova a zas, znova a zas

utíkám před sebou
do cely zapomnění
ještě jednou, naposled
milovat, pak už jen zatracení