Čnívá ze srdce

Taktické dopady kapek,
co smáčí povrch černých klapek,
zatékají až k očním koutkům,
kde jak mávnutím kouzelného proutku..

v slzy se promění..

Chybí mi, tak moc, neznám příčinu,
že každou hodinu co hodinu,
vzpomenu ať k večeru či k ránu,
na ty oči barvy oceánu.

Proč každá hloupost mi připomíná,
toho, jenž tak snadně uzavírá.
Světlo do tmavé krabice,
a já jen v pokleku a přejíce.

Odříkávám vlastní modlitbu..

Kéž bys věděl, ať už jen cípkem duše,
že ten šíp z Amorovy kuše,
neměla zasáhnout jen mě!
Mířil špatně a jen škrábnul Tě..

„Rána“ se brzy zahojila..

A tak snahou rvu i já,
šíp co z srdce čnívává.
Proč, jen jsem tolik zoufalá,
snad proto,že šíp v srdci zůstává ..

a padá kapka za kapkou..