Chci zapomenout!

Jen pár řádků o lásce, co k tobě cítím,
nelze to skrývat řvaním či pitím.
Je to jen památka po mém zmateném citu,
ty snad jsi nezažil nikdy lásky brutalitu.

To jediné co chci je tiché zapomnění.
Proč záměr prostý tak často vidět není.(jako u tebe)
Proč jen jsem odkázána na věčný žal.
Klíč k mému srdci zapomeň a spal. ( Prosím, ztrať se)

Na co se trápit, když vše je již ztraceno,
tvé srdce už tehdy bylo mi zamčeno. (Možná pořád,nebo ne?Ale to už je jedno)
Teď už je pozdě litovat chyb.
Bez tebe stejnak bude mi líp.

Já vybrala tu cestu, kterou půjdu dál.
Teď už nic nedělej, dřív za svým jsi stál.
Moc pozdě na to litovat rozhodnutí. (Které mi změnilo život)
Ty hezké vzpomínky jak prach se vytratí. ( Snad i ze snů)

V jiném budu spát obětí. ( On mě má vážně rád.)
Ať toužíš ,či ne, nyní po mně.
Příliš jsem ti věnovala obětí. ( Ty proplakané noci asi nikdy nespočítám)
No, a teď je řada na tobě…

Ale vím, že nešťastná budu dál. ( Ale to už si nějak zvyknu)
Proč jen tenkrát za svým si tak stál…

Tahle básnička je o mně a jednom nejmenovaném člověku, předpokládám, že to nikdy nebude číst, ale kdyby ano, tak mu chci vzkázat...
Vím, že tenkrát jsi se rozhodnul, podle toho jak jsi to cítil, vím, že nemůžeš za moje trápení. A hlavně si neber osobně to, že kvůli tomu že chci zapomenout na Tebe začnu chodit s někym jiným... Doufám, že ti taky neublížím, ale já opravdu nechci aby se to opakovalo znova. Asi bych to už podruhé nevydžela. Ale přesto ti děkuju, za ty nejkrásnější dny v mém životě, které sice uběhly jako voda, ale byl to jeden z nejkrásnějších snů, který se dá prožít...Děkuju