Ježibabí pozvání.
Přijímám tvé pozvání,
běžím, chvátám,
jsem přímo v letu.
Co však vidím?
Chaloupka je přecpaná všech lidiček z netu.
Stojí frontu před chaloupkou,
válejí se v mlází.
„Ježíškote“.
Otočím se.
Vždyť ti dva se sotva seznámili
a už tu jsou nazí.
Tak se šourám zase zpátky.
V očích slza zajiskří mi.
Na ty tady jsem krátký,
ani kouzla nestačí mi.
(Les si houstne.)
Koukám támhle,
Co to sedí na pařízku?
Usměji se,
je to baba ježí,
v košíčku zabalený čajíček i pár řízků.
A v mém srdci radostí si sněží.
„Na zdravíčko.“
Ťukneme si bylinkami
v tomhle tmavém lese.
Mi dva se tu chichotáme
a k nám od chaloupky,
zvuk mejdanu se nese.
Chi chi chi…
19.10.2007 14:31:00 | kouzelníček
... to bych si nikdy nedovolil ... :-) ... a gratuluju ke čtyřstovce ... i roboti vykouzlili obdivné HOI! ... (původně jsem napsal vykozlili, což je fakt kozelný) ... :-D ...
18.10.2007 20:22:00 | JardaCH
Zkus dovolit si ještě více,
nalíti vínko do sklenice
a v okouzlení z této chvíle
dovolit vše, co je Ti milé...
- napsala jsi to moc pěkně.
18.10.2007 13:14:00 | kliďaska
Právě jsem si dovolil
poděkovat Ti... i za ten vykouzlený úsměv
a moc pogratulovat ke 400. básničce
:o)
18.10.2007 12:13:00 | Šerpík 1
zdravím kouzelnici pohody a klidu, to uměla moje teta moje máma moc ne a já to taky nezdědila, jsem pořád jakoby v křeči a neuvolnění, vidím nedokonalost - flíček na ubrusu to mě pak rozhodí a po klidu je pára
18.10.2007 08:21:00 | Jarky