Holčička

Jsem kusem dubu,
životem uříznutý kmen
a pluji řekou strasti.
Každý břeh je jiný,
jako další smutný den,
jsem sám, daleko od vlasti.

Neznám pocit bezpečí, klidu,
pohlazení a láska mi chybí,
a to jiných je tolik v lidu.
Jinou však nechci!

Snadné chutnati rty jiné,
jež sladké a trpké jsou pak a potom,
snadné píti destiláty vinné
a opíti se do němoty.
Ale láska není o tom...

Jsem sám a o dívky není nouze,
hladím jejich vlasy a tvář,
na jednu však myslím stále jen a pouze,
ona s jiným,a já jsem sám k sobě lhář...

Při pohledu na holčičku,
jež na písku si hraje,
slzy v očích mám,
pak ji táta vede za ručičku,
a já na Tebe si vzpomínám,
jak holčičku jsme do budoucna chtěli...
Jo tehdy, když rádi jsme se měli...
Tehdy...

Prašivý mi přijde svět,
když stín směje se mi
a to vše teď jedno je mi,
protože tě jednou budu zas chtít zpět
a budu pro to bojovat...