Poraď příteli

Tak nevím příteli, proč vždy, když vedle mě se objeví
své tělo jak stařec neovládám
na tváři ponáhle, jak smutek na duši, rozpaky se projeví
a kolena sráží mě
a ač bráním se, přesto padám
padám do hlubin, a ona táhne mne v nich ke dnu
Mé tělo pak, navzdory blížícímu se lednu, se potem celé zalije
a snad právě proto , že nastává ten zimní čas
ten pot, jak ledové krystalky, tlačící se ze všech mých útlocitných žláz kůži mou chladem zasáhne
a ač horko je mi nesmírné
po mých zádech náhle přejde ledový to mráz
a já jen vím, že napadnou mě dvě holé věty nezdílné
" Bože ona je tady" ....Ona už je tady zas.

Zrak náhle zakalí se
a oči letí hledat rychle kout
kde moh bych nepozorovaně, před tím než otočí se
své zmatené tělo odvleknout
Však tělo naráží do všeho co mu stojí v cestě
a jak už to bývá, ve špatných básních a ve velkém městě
těm dvoum
oči střetávají se navzdory všemu co mezi nimi stojí
těm dvoum, jak samotným lidem v předpokoji
se pak slova marně derou z překvapených úst
těm dvoum,se všechna slova náhle zdají trapné
a od mluvení raději si dají půst
jen jediné co vyřknou jejich rozechvělé rtíky
je AHOJ.... a ještě možná DÍKY

Však důvod, proč oba takhle před tím druhým mlčí
pro každého je jiný
já mlčím protože láska svazuje mi hrdlo
ale ona proto
aby nezavdala příčiny k tomu, by milovalo jí to trdlo

Tak poraď mi teď příteli
jak vyhnout se tomu, abychom se opět viděli?