čas běží dál,

Za oknem sněží,
padá sníh,
vidím jak běží,
letopisy na dlaních.

Jak se vznáší,
jak obáček dýmu,
sněží či práší,
na srdce miláčkovi mýmu.

Srdce které je vystavené
v polici,
dávno není prokrvéné,
políbené na líci.

Lidé k hrobu kračející,
se sfouklouo svící,
v růžích spící,
v život věřící.

Za oknem sněží,
a andělé hudby,
v krvi leží,
v krvi jejich kletby.

A další srdce přibívá,
však jen to jedno...
Láska lásku pohřbívá,
jen to jedno...

Vyrvala jsem ti ho z těla,
a nezapomínám,
jak moc jsem tě chtěla,
rozkvétám, vzpomínám.

Jen ty jsi v mém srdce ukrytý navždy,
i přes všechny sklenice na polici,
spáchala jsem nejen dvě vraždy,
ale vidím lidi stále věřící.