Zelený mužíček

V zoufalství běží tmou.
Snažíce se zakopnout
a pádem o kámen si hlavu rozbít.
On však dost síli nemá,
aby si život vzal.
Není jako ona
ta kterou miloval.

V zoufalství běží lesem.
Strach by chtěl ovládnout.
Však nejde to, to bolí,
když lano má utáhnout.

Je sám.
Vždycky byl sám.
Však všude je plno jiných.
On strach už nevnímá,
tedˇ zná pocit jiný.
Pocit osamění,
kterým chce srdce probodnout.

Ale jak?
Ona ho nechala
v tomhle světě
a sama odešla,
kde tet´ je?

Chce jí najít
a její ústa políbit.
Ty rudé rty,
jsou jako krev,
co máčí sny
a celý svět.

Tet´ umírá,
a nemusel si život brát.
Ona mu ho vzala,
ta co měl jí rád.