Cizák

Není důležité z kterého jsi kraje,
není poctatné, které bohy vzíváš.
Důležité je, když nejistota taje,
když pro Tebe já nejsem jiná.

Není důležité, jakou barvu pleti máš,
není poctatné, kolik stejných slov ty znáš.
Důležitá je jen láska,
která mezi námi barikády boří.
Důležitá je jen láska,
do které se duše noří.

Není poctatné, že se nedorozumíme,
není závratné, že své rody pokoříme.
Víš, cizáku, my porozumíme si,
my spolu uvidíme života krásy.

Až rozhodneš se odjet do své země zpět,
nezapomeň prosím, že mě není pět.
Já mohu se rozhodnout a s tebou odjet toužím,
můžem se dohodnout, já mezníky zkouším.

Jsi cizák a já vím,
že naše životy jsou jinde.
Avšak, cizáku, ty víš o čem sním,
že láska s náma přijde.

Do tvé země, tam kde já dělat co nemám,
do té země, kde vypadám tak jiná.
Nediv se pak, když zděšeně sténám,
předsudky lidí nejsou moje vina.

Já miluji, i když ostatní soudí,
já miluji, však lidská nenávist mě tolik souží.
Proč povaha lidská kolem nás proudí,
já, dívka neznámá, já jediná toužím.

Tak, cizáku, věř, že není důležité,
co kdo o tobě si říká.
Pro mě není důvěryhodné,
co kdo si namítá.

Pojď, půjdeme, do země za horami,
pojď odejdeme tam, kde budeme sami.
Od lidí, od nenávisti,
od všech, co pro naší lásku překročí i snové mosty.

Cizáku, oni zabijí tě, až zjistí, že máš srdce mé,
tak jdi, a nezapomeň, já žiju jenom pro tebe.
Běž a překroč pýchy sté,
s trochou pomoci, najdeme jednou opět sebe...