Snad víla

Spanilé dívčí kráčí po spadaném listí,
její vlas pod měkou sluneční září se třpytí.
Krok má lehynký, tím si buď tě jistí,
jako víla, panenka z chlapcových snění.

Jako lesní roh z dob krásných dnů,
zní ten obraz v jeho hlavě.
Představa sladkých snů,
snad nezbývá jen doufat marně.