Pohádka z hlubin lesů

Pohádko z hlubin lesů,
kde uprostřed mýtiny,
tůně s vílou v klidu tlí,
kde jen celou dlouho dobu jsi?

Pohádko ze vzdálených hvězd,
kde pod modrou oblohou,
dva lidé v klidu své sny sní,
kde jen celou věčnost se touláš?

Ukrytá pod polštářem ze slibů,
přikrytá dekou z milostných básní,
svoji pohádku o malé víle,
uprostřed lesů v klidu si sníš.

Kde jen celou věčnost na tebe čekám mám?
Ukryt pod postelí z bílých baldachýnů,
pláči a schovávám se před tvým pohledem,
a sám sobě vyprávím pohádku o víle z hlubin lesů…

Nejsem bůh, ani milenec,
jen prokletý člověk s jedinou láskou…