Pírko

V mých vzpomínkách jsi jak bílý pták,
co uvězněný v kleci lásky
tluče svými křídly na poplach
já chystám kousky černé tlusté pásky.
Nebudu prosit o tvou lásku
jako žebrák s nataženou rukou.
Omotám se celá páskou ,
jak Madonna bolestí a mukou.
Omotám si kus okolo srdce svého
nesmí bít už nikdy do rytmu toho tvého.
Pevně si omotám zraněnou duši mou
nezbyde kousek pro tebe,sám vyléč si tu svou.
Zpíval jsi mi krásně,říkával.,,lupínku můj"
šeptal něžná slůvka,křídly mával
a se mnou hasil plamen svůj .
Daleko tam,kde vzlétne jen pták,
ke slunci blíž
tam musíš letět abys mohl svobodu ucítit
a já níž
budu hledat ,a věř,není mi to milé
když najdu místo lásky jen tvé pírko bílé.
Symbol zbabělých vojáků,co pro královnu svou
odmítli bojovat.
Stejně jako ty........
Zabalím tou černou páskou i své kruté rty
Ať zlá slova nezbarví do ruda tvé bílé peří
Ať nezraní tě,jen spadnou k nohám
jak sněhové vločky u tvých dveří
Snad jednou znova najdeš lásku,odvahu, naději
co pro mne už dávno utopila se v divoké peřeji .
Dávám ti svobodu a otevírám klec,co tě dusí
Ty vzlétneš ke slunci,vždyť to vím,že tě pustit musím!
Propouštím tě tedy s láskou
já však nepoletím s tebou,neroztáhnu křídla.
Zapomněl jsi snad?
Jsem omotaná tlustou černou páskou
k zemi letím,
přivítá mě pád.