Fenix

Kdybych básníkem byla,můj pane
chtěla bych vám říci,co se stane
když mi budete jen psát
v záři bílých svíc ,na vašem hradě,pro mně zakázaném.
Život můj bez vás dechem smrti vane
a já chtěla bých se i smát
a slza slaná rozežírá tvář,když z oka kane
dáte mi lásku svou?Smím se vám odevzdat?

Ne,já nejsem diamant, i ten má svého druha
prsten či náhrdelník snad
i plevel má své zrno kolem
Jen já ,můj pane ,jsem jak víla bez manžela
mají i víly muže?
Jmenuji se Vil? Či Viliém snad?
A mají pro mne i svůj hrad?
Proč nechcete mou lásku poznat
a s Fénixem se vznášíte v prachu popela
můžete z čisté studny pít,jak z mého těla
vy,jenž mě jako živel v úžas uvadíte
chopíte se raději jen pera?
Na kraji propasti života chtěla bych s vámi stát
doteky přijímat,líbat a milovat
a ráda poznala a poznat dala
co je to ,, milovat a mít rád "
Jsme každý jako džbán ,můj pane
plný až po okraj
ale jsou chvíle
neskutečně krásné,však vzácné
kdy z mého
přetéká k vám.