Krajina

Mé oči upnuly se v okolní krajinu
Přes hory lásky, údolí stínů
Bez líbezné krajiny zažíval bych muka
Jen při té představě srdce mi puká

Jak velké štěstí já nyní mám
Konečky prstů se jí dotýkám

Pod mými doteky krajina náhle se mění
Strach a stud upadá do zapomnění
V návalech slasti pohoří se zvedá
červánky ve tvářích, již není bledá

V mlhách podzimních
Ztichl i vlaštovek křídel šum
V šerech večerních
Srdce nám buší – bum bum bum

Toulám se dál nádhernou krajinou
Nikdy! Už nikdy nechci jít za jinou!