K nezaplacení

Někdy bych chtěla,
to když noc mě po tváři hladí,
abys žárlil.
Na ni, na to pohlazení.
Když se slzy tříští o polštář,
chci, abys šílel,
že je nemůžeš chytat do dlaní.
Neměla bych,
nejsem taková,
nejsem přeci ta co něco čeká.
Ale přesto, v těch nocích,
s hlavou na polštáři,

přemýšlím

píšu inzerát:
„Prodám srdce, povrch plné
Zn: k nezaplacení“

k nezaplacení

protože je plné tebe,
protože je ještě brzy na bolest.
Vždyť to ještě ani nezačalo,
nezačalo!
šeptem křičím.
A co ty?
bojím se zeptat.

Vím jen,
že hvězdy už nikdy nebudou jako dřív,
že ráno budu vstávat se vzpomínkou,
na tebe přece!
Vím,
že chci cuchat tvé vlasy,
šílet z tvého hlasu,
naučit se milovat
a nezapomenout.

Třeba si nás osud šetří do budoucna,
to jsou přeci tvoje slova,
vzpomínáš?