Touha

Touha
Zde sám, samoten, žiji si svůj příběh,
ve kterém herci mají býti dva.
Však jsem tu pouze já a přítel tma.
Toť běžný obraz mojí noci,
snad proto, že nejsi v mojí moci.

To déšť ti brání, abys přišla,
suchou nohou z domu vyšla?
Na zamilovaná přece neprší,
ani nepůsobí vnější vlivy,
chrání je vždy smělé víly,
co nechají jim vlastní svět.
Jen to nevidíme vůbec stejně.

Trápí mě, trápí tato naše rozdílnost,
obrovská jak mezihvězdný most.
Tobě stačila by chvíle spolu,
já kráčel bych po nekonečném molu.
Tím bereš zrna z přesýpacích hodin,
která těžko vrátíš zpět.
Alespoň malou hrst jich v dlaních musíš mít.

Ano, nezmění to svět,
ani těchto pár smutných vět.
Kéž pochopíš již moji touhu,
výraznou jak černou šmouhu.