Konec

Kráčet sama noční Prahou?
Po městě chodit se vztyčenou hlavou?
Ach mloku,
stali jsme se vzpomínkou jednoho roku?

Vztah skončil, láska taky?
Z duše a srdce zbyly jen vraky.
Kdo teď cestu mi ukáže?
Kdo blízkost svou mi prokáže?

Můžu si ještě něco přát?
Máš mě alespoň ještě rád?
Věř, takový konec jsem nechtěla.
Jaká slova mě k tomu přiměla?

Při svitu svíček budu sedět,
už do očí nebudu ti hledět?!
Čas Vánoc přijde zas,
ztratil se mi i tvůj hlas.

Až začne sněžit, budu vzpomínat,
tiše oči budu zavírat.
Jak chodili jsme podél řeky,
slibovali si věků věky.

Jako v pohádce zazvonil zvonec
a najednou je všemu konec.