Nevím, nechápu

Proč láska tolik bolí
a nic to nezahojí.
Vypadá to na rozchod,
bezmyšlenkový pochod.
sama nevím,co vlastně chci:
Chci být s ním nebo ho neznat víc?!
Proč jen to musí být tak těžké,
mě už se ho přesvědčovat nechce.
Rozhodnutí nechám na něm,
životem půjdu s ním či bez něj!
Sice mi chybí a vše se ve mně svírá,
ale láska už tu asi umírá.
Zabil ji, možná my oba,
jediná možnost - začít znova.
Jinou záchranu nevidím,
prostě ho z duše schodím.
Ale to jen tak říká,
když srdce spinká.
Ale jak se brobudí, rozehřeje,
bude všechno chtít i bez naděje.
Ta sice umírá poslední,
ale mě už dávno opouští.
Nevěřím, že se mnou zůstane,
změní se a oči otevře.
To je scénář z pohádky,
ale tohle je život za války.
Neustále se něco děje,
ať slunce svítí nebo leje.
Proč pořád všichni spěchají
a ostatní nevnímají.
Tolik bolesti by ubylo,
kdyby sobců nebylo.
Jak se mám vyrovnat s jeho ztrátou.
Už nevidím budoucnost růžovou.
Mrzí mě to...