Studená noc...

Rdíš se v lících dosti krásně...
Pohledem šelmy spaluješ mé odhodlání...
Jak bych rád měl moc psát básně...
Tebe hodné teď i při svítání...

Což nebude můj jazyk mi více sloužit?
Zbavilas mne opravdu moci?
Což nezbude mi nic víc než toužit?
Zůstanu před tebou modliv se bez pomoci...

Nejsou tě hodné řádky neumělé...
Není ti dost ten plamínek v hrudi...
A přece tepe ty city smělé...
Skrze tu noc, co bez tebe studí...