Nejistota

Růže rozkvetlá,
Růže zvadlá.
Tak se hýbá láska.
Někdy je jen pouhá sázka,
ale rozkvete z toho cit
Maličký , malý cit.

Být milován a milovat.
To jsou slova ,
co se nebudou rýmovat.
Možná jen ta slibná žena,
co umí muže jménem Franc milovat.

Snad i on jí miluje ,
ale kdopak tohle ví?
On ani neví , jak se jmenuje
a ona o něm přesto sní.

Jejich škola je společná,
ale on jí přehlíží.
ona je už nešťastná
a on ji vůbec nevidí.

Ach ta smůla jen,
že žena bojí se mu říct.
Pro mě je jen jeden.

Franc už něco tuší,
ale žena se pořád bojí.
Snad by mu byla sympatická,
ale ona strachem nestrádá.

Po škole už oba jdou od sebe.
Každý svojí cestou v životě.
Už se nikdy neviděli ,
ale jeho láska k ní už není.

A žena ?
Ta plná strachu.
Už nemiluje.
Nemá koho .
Franc jí odešel.
A ona ztratila smysl svůj.
Tak snad se nad ní Bože slituj
a doveť jí vysněnou lásku.
Onoho milého France.
nebo jí zašli pásku,
kde se jí přiznává k lásce.