Krouží nad hlavou...

V noc změnil se den,
ve stíny mění se světlo,
v bolest mění se naděje,
v lásku mění se beznaděj,
mizí mi šepoty,
mizí mi předměty,
mizí mi chlad a zmizelo teplo,
kol krouží jediná myšlenka,
ostny své bodá mi do srdce,
v očích sůl, jež rýsuje tváře,
okamžiky tříští se na odpovědi..
..vždyť nikdo se neptá.

Leží tu vedle mě,
pár dlaní horoucích,
oči jež polykají vše,
co mám strach vyslovit,
ústa jež vítají k předlouhým cestám,
paže jež stírají každé mé proč.

Krouží tu stíny,
ty, kterých se bojím,
nemají šanci však,
proniknout k nám.

Zavírám oči,
abych mohla snít o tom,
jak hladíš mou tvář,
jak nemusím mít strach.
O tom, jak cítí Tě každá část mě,
která ještě ve dne plakala pro svět,
který postavili jí přede dveře.

Mizí mi všechno ze mě, s čím peru se život, život celičký.

Mizí všechno vymyšlené a vytoužené a tohle zůstává.

Mizí můj strach.