Splývající duše v moři lásky

Kde splývá duše Tvá,
snad v moři touhy omdlévá.
Kde žije láská má,
snad jsme tou láskou jen my dva.

V zajetí se šourám,
hledám krásný den,
ten den co je svěží,
jsem Tebou opojen.

Jen ten kdo voní k růži,
ví jak voní poupě květ,
já chci být na Tvé hrudi,
polibkem přivonět.

Hladit Tvoje ňadra,
líbat Tvoje rty,
vypuštět ze zdymadla,
ztajněné touhy svý.

Jak pulec co se těší
na svou proměnu,
Tvá láska mě moc těší,
dávám Ti odměnu.

Na konci této cesty,
kde ční náš lásky sad,
já chtěl bych Tě teď lásko,
horoucně milovat.

Jen dotek Tvojích paží,
dává mi sílu žít,
já chci si život užít,
svou touhu ukojit.

Není mnoho chvilek,
já vím, že tu jsi,
probuzený snílek,
který má živé sny.

Za mlžinou vidin,
kdy jsem Tě výdával,
trochu se teď stydím,
o čem jsem snívával.

Souzeno mi není,
umřít tu bez něhy,
když dny se s Tebou mění,
v magické proměny.

Je nekonečnost času,
ale lidskosti,
já sbírám Tvoji krásu,
s pocitem hravosti.

Naplň mě Lásko,
naplň mě po okraj,
budu Ti říkát Krásko
a recitovat Máj.