Stesk

Stesk zaplnil mojí duši,
zaplnil srdce mé.
Stest ke kterému jsme byli hluší,
teď křičím do světa přání své.

Stesk a jemu podobní,
to zrádná myšlenka na tebe.
Možná přijdeš za pár dní,
však má to vůbec cenu?
Vždyť ty a já, to pouhý sen,
ty miluješ cizí ženu.

Já nevěřím, že tebe,
ještě šanci spatřit budu mít.
Já nevěřím v to nebe,
kde ty jsi chtěl semnou žít.

Stesk se objeví a pak rychle zmizí,
však ty zůstaneš v srdci mém.
Jenže teď už jsme si cizí,
na tom nezmění se nic,
ani touha, přání mé.
Tak jdi pryč,
už na věky.

Ať zase šťastna mohu být,
máš ty vůbec potuchy,
jak je těžké bez tebe žít?

Ne, tebe to nezajímá,
já vím, sama za to mohu.
Vždyť to já jsem tě zradila,
já podkopla lásce nohu.

Stesk a zas jen stesk,
to dnes svírá srdce mé.
Stesk, žal a bolest,
kdy obdiním zrady své,
kdy vrátíš se a už nezmizíš,
kdy dospěješ a uvidíš,
krásu světa bez trápení,
krásu, nad kterou už nic není.

Stesk, stesk, stesk,
jen pouhé to slovo.
Možná měl dřív přijít stesk,
než se nám to stalo.
Možná zastesknout jsme měli,
když štěstí ještě pěvně dřímali.
Možná zapomenout chtěli,
že soubě souzeni jsme nebyli.

Stesk zaplnil mojí duši,
zaplnil každý kousek těla.
Stesk, k němuž budeme i nadále hluší,
stesk, který jsem tehdy měla...