Podzimní sen

Píšu ti pár milých vět,
to aby usmál ses,
na ten náš krásný svět.
Vlasy z čela odhodíš,
dolíčky prohloubíš,
na mě se zazubíš.

Nedělej to!

Nevím, kam s očima,
nevím co chytit dřív.
Rovnováhu?
nebo snad
- tvou ruku?

Smím?

Ve větvích zas písně zní,
jen na chvíli,
ale pro nás.
Šeptáš – něco si přej!

Ztrácím se,
pod spadaným listím
a tvými polibky.

Co víc si mám přát?

Snad jen,
oči přivírám,
ztratit se ještě jednou,
pod závějí sněhu a
- tvými polibky.