Plané řeči

Za purpurovým pláštěm času
schoulená pod planoucími vzdechy
přemítám dlouho strnulá hrůzou
jak láska ztrácí ruce jasu

Marinovaným ohněm plápolají oči
když zimnice mně chladně bije
kolem hlavy zlatící se mušky
jen noha s nohou dravě skočí

Půlnoc drtí zpěvné zvony
šelestem andělských křídel
při temném svitu měsíčním
ďábel spřádá lstivé plány

Město dětským spánkem spí
kolem netopýr pluje světem
za růži bílou dává život
jenž se panenským slibem skví

Za clonou příslibu černé madoně
skrývá se nahý liščí zázrak
jak tiše se mění v hladového vlka
jenž líže rány zaprodané laně

Kolem růžového jitra princů
procházím se ranní mlhou
hledám orosené odpovědi
dost už prázdných němých konců