Proutník

Byla jak anděl, vlasy havraní.
Mé srdce v myšlenkách za ní uhání.
Hnědé vlasy, laně skvoucí měla.
Srdce mé opět rozechvěla.
Zrzavý vlas východu slunce podoben.
Srdce mé vášní spaloval vnitřní oheň, žár.
Blonďaté i zlatohřívák vše by za ne dal.
Tlukotem srdcí s ní jsem si povídal.
Přesladce svůdná ústa měla.
Miloval jsem, jak nedočkavostí po polibcích se chvěla.
Nosánek jako malovaný.
Mou vášnivou něžností pokousaný.
Oči, drahokamy vedle nich bledly.
Srdce rozskočit se mohlo, když na mě pohleděly.
Krk i labuť záviděla, tak hebký a svůdný.
A srdce v souzvuku se zapomněla.
Ňadra, jenž měl jsem tak rád.
Krásná a sladká, jak jablek plný sad.
Vnitřní vesmír jímž mě pohltila.
Srdce mé tím prostorem okouzlila.
(...)

AltK1:
Tak mé srdce,běhalo tam a sem.
Někdy za očima, jindy za nosem.
Omlouvám se všem ženám,za to jaký jsem

AltK2:
Jak jen se zastavit.
Jen pro jedinou žít.
Když všude je tolik krásy.
Co člověk chtěl by okusit.

AltK3:
Už nebaví mě koukat do leva či prava.
Tak prozraďte mi, jak poznám která je ta pravá.

AltK4:
Lámal jsem srdce tolika žen.
Prý šťastné byli.
Mám se tedy stydět za to jaký jsem?