Nejkrásnější z rán

Ráno probouzí mě teplý jas
- ta blahodárná slunce záře,
já hladím tvůj hebký vlas
a líbám tvé něžné tváře.

Ty otevíráš hnědé oči,
svůj pohled na mě upíráš,
celý svět se se mnou točí,
když se na mě podíváš.

Všecko všecičko bych pro tě udělal:
Do lesa bych šel a rukama kácel stromy,
na poušť bych se vypravil a z písku stavěl domy.
Pro kousíček tvojí lásky
já bych v dešti v bouři venku stál
a jen o to, že tě ztratím, lásko, bych se bál.

A tohle všechno ty teď víš,
mé oči ti to pověděli,
ty za slzy se nestydíš
- v tu chvíli jsme si rozumněli...

Nic nezničí lásku naši:
Kdyby peklo začalo a kameny z nebe padaly,
nastalo temno a mrtví z hrobů vstávali.
Toho my se nebojíme
a s čistým srdcem můžem říct,
že milovat se budem o to víc.

Po vlasech jsme se hladili,
rty pomalu se dotknuly,
my dlouho jsme se mazlili,
až naše těla splynuly...