Jsem nesvůj

Jsem nesvůj
Z řádků rozsetých do noci
Jako na obloze sluncí zářících
A hvězd
Málo jich do temnot
Po nocích srdce utrápené
Ztracené…zapomenutí…všech

Jsem nesvůj
Rozháraný svět mého bdění
A duše
Prapor bláznivé naděje
Na půl žerdi
Svátku ještě nezemřelých
Hymnus
Pár not sesbíraných
Almužna nadějného zítřku
A bezbranného dnes

Vykřiknu
Poděs noci otřásl oblohou snu
Až spadlo pár hvězd
Na chodník
Nebudu oním šťastným
Kdo po ránu schová je do dlaní
Aby mu pomohly rozzářit
………..jeho vlastní slunce

Jsem nesvůj
Slyším Tvůj vzdech
A nad propastí samoty mé duše
Snáší se dušičkový déšť
Do rozžatých svící
Po hřbitovech ztracených iluzí
A beznadějných smutků
Jimž propadám pokaždé
Když zaslechnu slovo „Láska“…