už nee

koukám na tvojí fotku,
ty tvoje hnědé oči,
krásně blonďaté vlasy,
proč opustila jsi naší lásku,

měkká postel,
puntikatý polštář,
ležíš tam sama,
možná vedle i ten lhář,

vidím tě ve snech,
bud drží tě klec,
nebo lháře kec,
hned vedle tebe bych si lech,

proč mě ale nezdravíš,
když to víš,
že mě jedině ty zajímáš,
proč už mě nevěříš,

trápíš mě tím,
vidám tě čím dál mín,
na zemi leží ten klíč,
proč ho nezvedneš a nedržíš,