Kroky do dvaceti
Kroky do dvaceti
v jedné ulici
napočítat do dvaceti
a potom co pršelo
hledat
to co jsi mi včera
přinesla domů
když si měla prázdné dlaně
a já sledoval
tvé kroky
pamatuješ?
bylo těsně po dešti
a chodník byl ještě mokrý
skryla sis oči v závoji
a nedýchala
pod růžemi
které kdysi taky
spálila láska
řekla jsi jen
„miluji tě“
a já pozoroval výraz
když ses podívala
a bylo to jako něco
co se ještě nikdy nikomu
nepodařilo zachytit
cítit studený vítr
a tvůj dech
hřející mě na rameni
a zase slyšet kroky
prázdné ulice
jedné noci
kdy jsem zavřel oči
a stiskl tě v objetí tak silně
jak to dokáže jen malé dítě
když se bojí
aby ses třeba někdy
nenaučila lhát
.
Komentáře (17)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
Blíž něž kdykoli jindy
- sedíš
- nemluvíš
a přeci jsi tady v tento prostý moment
a v tom světle
které se samo kreslí po skříní
a odráží se
do tvých očí a vlasů
a přeci je to
zvláštní – jedinečné
jako láska
04.11.2007 16:22:00 | Najlin
celkem těžké komentovat, mi teď došlo... tvoje řádky jsou přímo z tebe a to se nedá hodnotit:) jako poezie... četla jsem od tebe lepší... jako úryvek ze srdce, krásné:)
;)
04.11.2007 10:40:00 | loveSKA
ne..:) ale pár lidí se o to už pokusilo...
děkuji všem...je sobota ráno, jsem připojený a děkuji:))
hi:)
03.11.2007 11:29:00 | Favi
Ten závěr je nádhernou tečkou tvé básně...až z toho trošku mrazí...;)
*
03.11.2007 10:44:00 | Severka
nejvic me dostaly tyhle vety:jak to dokáže jen malé dítě
když se bojí
aby ses třeba někdy
nenaučila lhát
,
pamatuješ?
_____moc hezky___
03.11.2007 08:00:00 | embryo v hlave