Láska je cíl

Mé prsty touží po psaní,
z duše se vyříkání.
Před slovem láska věrně se kryji.
Kdy to vybuchne a já se ji napiji?

Je mé srdce po lásce toužící?
Prý ano, což v mých dnech je odrážející.
Jen tento lék mne z nemoci vyléčí,
ale mé tělo stále klečí.

Už ode dávna je to lék,
proč jsem to jen nevěděla hned?
Teď na světě se mi nelíbí,
čekám až mě můza políbí.
Čekala jsem,
že mé období štěstí zase přijde,
s kouzlem úsvitu,
kdy slunce vyjde.

Nepřišlo, ani nepřijde,
pokud mě objetí nepohltí.
Objetí rodiny, přátel a tebe.
Buď to, nebo mě soumrak pohltí.

Však šťastná jsem,
skáču ve vánku nadějí
ale tělo mé
je v moci temných peřejí.

Má duše šťastná jest,
teď už nemůže se splést.
je šťastná, ví co chybí ji
teď už stačí jen lézt.

Lézt na horu Srdce Svitu,
vraždit temno, pít pohár klidu.
Já lézt umím, protože jedno vím.
Mám svobodu, čistou duši a vím, kde je můj cíl.