Obdivovat svět

Čekání na maličké znamení,
zřejmě je to zbytečné,
bezcílně se procházet prázdným městem.

Čekání na nikoho, koho mám ve svých vzpomínkách,
jak tomu jen někdo může říkat minulost?
Když je kříž a s ním Bůh tvůj jediný přítel??

Tolikrát sem s tebou mluvil, v hlavě zní mi tvé jméno,
ale stále věřím v život sám,
že mi nedovolí políbit oheň,
který by mne svou silou pohltil.

Že mě možná přijdeš zachránit,
nějako mě to napadlo v té chvilce,
jen malé přilepšení na této chladné a složité cestě,
zachraň mě, před mojí myslí!!

Proč tak dlouho čekám??
Proč ta bolest stále roste?
Hledat, co jsme prožili?
Nevím, ale něco mě opouští,
nebudu ti dávat sliby, protože já věřím.

Nevím, jestli můžu, nevím jestli mám,
nevím co je správné, a co přijde když budeš chtít,
stojím tady, v dešti, tady v zimě.
V tomto jsem už byl uzavřený, jen další šrám na duši
Bojím se skutečnosti, lituji smyšlenosti, zastávám se pravdy!!!